Kočka nebo víc? část 1. Koucourek bez domova??

31. března 2012 v 23:02 | Oshiharu-san |  Povídky
Ok tak teda 1. část povídky... Nikdy jsem nic podobnýho nedělala takže se nedivte... Ale i když tak nějak tuším že nebude jediný člověk který by si to přečetl ( teda Didi říkala že by si to přečetla, děkuji) tak mám chuť si to napsat... Užíte si tok mých myšlenek :D Vaše Oshiharu-san
Jo a předem se omlouvám za ty obrázky co k tomu budou... přecejen kreslit anime mi ještě nějak extrémě nejde, ale grafiku neumím vůbec... :D
PRO ČTENÍ CELÝ ČLÁNEK



ČÁST 1. KOCOUREK BEZ DOMOVA??

Mé jméno je Nakeshima Asami, je mi 16 a žiju sama. Své rodiče jsem vživotě nevyděla a nevím ani co s něma je. Žila jsem pouze se svou sestrou Ami, která před třičtvrtěrokem vážně onemocněla a pár dnů na to umřela. Moc jsme toho neměli a tak mám jen malý byt a pracuju jako maidka v nedaleké kavárně. Chodím na Dívčí střední školu Kisuki. I když má můj život spoustu chyb, sem s ním spokojená.

"Asami, už jen vynes odpadky a můžeš končit." konečně zaslechnu ta slova...
"Děkuji šéfko." Odpovídám nadšeně.
Konečně konec. Dneska sem si fakt mákla. Tolik zákazníků. Panebože, tek koš je taky tíha, co v tom všechno je?!
"Meow, meow, meow..."
Eh? To je poprvé co vydím tady vzadu u popelnic kočky. Ale co to vůbec řeším. Kočky jsou přece všude, tak proč by nemohly být i tu.
"MEOW!!!" vyprskla najednou ta menší. Ta větší tmavá potvora ji totiž surově napadla.
"Jedeš od ní ty potvoro!!" zařvu bezmyšlenkově. A pak mě napadne, Výborně... Právě tu zachraňuju kočku tím, že na tu druhou řvu přes celý město = Asi jsem přepracovaná. Ale zabralo to. Ta kočka peláší pryč. Výborně! Nemá se co pouštět "Si v pořádku kočičko??" ptám se jak malá.
"Ahá! Né kočička nýbrž kocourek!" dojde mi protože díky svým kamarádkám o kočkách něco vím...
"Páni... Korálky na uchu? To u kočky vidím prvně.
"Meow..." odpovídá kocourek.
"Meow" a na to mu extrémně zakručí v žaludku.
"A asi taky pořádný hlad co?? Víš co vezmu si tě dom..." opět a zase bezmyšlenkovitě plácám. "A budu ti říkat Fousek!! A nechám si tě navždy!!! Nikomu tě nedám!!!" přísahám kocourkovi jako by mi rozuměl.

Tak jo vzala jsem si kocourka domů... Kdo by nechtěl doma tak přítulné, roztomilé, bílé stvořeníčko. Vykoupala jsem ho ( i kdyš po tom mám pár škrábanců taky) a dala mu jediné sardinky co doma byly.
"Tak co? Chutnalo? ptám se. "No jo ty si můj malý chlupáček."
"Meow..." kočičí řečí neumím ale myslím že to bylo ano.
"No jo ty mi toho moc neřekneš... Přece jen kočky nemluví..." aspoň né lidskou řečí. "No nic. Je už pozdě takže jdeme hajat." Začala jsem se vyslíkat ale... je to možné?? Sčervenal právě ten kocoura vykulil oči?? Né to není možné... Je to jen zvíře. To nemůže rozumět tomu že vydí nahou ženu... No co, převlíkám se dál.
"Tak pojď Fousku. Tady vedle mě si lehni... Pojď tady pod peřinu" odkrývám kocourovi deku aby pod ní mohl vlézt.
"Meow" opět na to.
"Tak dobrou..." dávám kočce pusu na čumák a ulehnu k spánku. Usla jsem... Spala jsem dlouho a tvrdě, ani můj budík mě nevzbudil a to je sakra . Vzbudilo mě až lechtání na nose...
"Co? Fousku?..." ptám se a při tom mám před očima všechno rozmazané. Ale když pořádně otevřu rozespalé oči a obraz se zaostří, zahlédnu kluka poměrně hezkého s ušima a ocasem!
"Kdo, kdo... co?!! Jak si..." ptám se ale nestačím nic doříct protože kluk se ke mě velice rychle přiblližuje, a když se jeho obličej přiblížil až k mému, zašeptal potichu "Klid..." a pak mě krátce políbil. Byl to hezký polibek. Kousl mě přitom do jazyku, ale tak jemně že to nebolelo... Bylo to příjemné... Ale to nebylo na místě!! Je to cizí kluk! S ušima a ocasem!!
Každopádně podle korálkům na pramenu vlasů je jasné že se jedná o tu samou kočku kterou jsem si včera donesla domů...
"Už si v klidu??" ozval se opět tentokrát už normálním, ale i tak moc pěkným hlasem.
"E...eh?" odpovídám nechápavě a slov zbavená.
"Výborně... Teď mě omluv dojdu si do ledničky pro sardinky." odpovídá kluk jako by se právě nic nestalo a odchází do kuchyňky.
"Ale...!!" snažím se vrátit ke konverzaci.
"Jo a omlouvám se ale neříkej mi Fousek... Já jsem Ryuuzaki. Ale říkej mi Ryuu." odpovídá a ani nevnímá co říkám.
"COŽE!?" pokračuju "Moment, moment... Ryuu... Takže ty si kocour."
"Jak jinak... ještě abych byl kočka! HA!" opovídá pobaveně na můj
"Né tak sem to nemyslela..." snažím se mu vysvětlit... "Já jen že je to... No je to.... divné."
"Na světě je víc divných věcí než vy lidi dokážete znát..." řekl s celkem vážným výrazem.
"No... dobře tak..." opět odpovídám zmateně, ale pak mi dojde že když je ´člověk´ tak bych si ho tu neměla nechat... "Ráda sem tě poznala Ryuuzaki..."
"Ryuu..." nenechá mě odpovědět...
"To je jedno!!" odpovím trochu podrážděně a pokračuju "No skrátka ráda jsem tě poznala ale už můžeš jít."
"Ale já nikam nejdu. Zůstávám tady." klidně odpovídá.
"Cože!? Proč?!" nechápu proč by u mě měl ten tupec zůstat.
"Sama si říkala že si mě necháš navždycky a že mě nikomu nedáš ne?" útočí na mě míma větama. A taky že nevím jak na to odpovídat.
"Ale to si byl kocour!" najednou vyhrknu.
"A taky furt jsem. Dívej." a hned na to se promění v toho malého kocoura. "Vydíš?? Sem kocour!" prohlašuje vítězně, ale já se tak lehce nevzdám!
"Nejsi protože mluvíš!!" namítám.
"Meow..." mňoukne na mě aby mě přesvědčil.
"Ách jo!!!! Neskoušej teď mňoukat..." řeknu protože teď mi nějak vadí když nemluví ale mňouká. A tak se teda proměnil zpátky a blbě se zasmál.
"A co mělo být s tou pusou?!" mluvím dál a u toho ukázkově zrudnu.
"Á... Ta pusa..." vyjede mu z úst jako by to bylo už strašně dávno. "Kousl jsem tě do jazyku všimla sis??" zase mu jde vydět na obličeji, že se skvěle baví. Opět sem zrudla...
"No... No a co..."
"Co se stane se dozvíš zítra..." otáčí se a jde zase směrem kuchyň.
"Jak zítra?!" křičím za ním.
"Jdu jíst!!" naprostý nezájem.
"Ryuuzaki počkej!!" vyskakuju z postele... skoro se přizabiju když skáču z žebříku (poschoďovky) a utíkám za ním.
"Říkej mi Ryuu!!" ozve se z kuchyně.
"Hej!!" Tak takle jsem začala bydlet s touhle vyžírkou ryb! Ale sem celkem ráda... Konečně nebudu sama... Ale zrovna takovýho blba?? No jo co nadělám... Toho se asi tak lehce nezbavím.
"A Ryuu kolik ti vlastně je??" ptám se protože je jasný že je starší než já.
"20!
"Tolik???" ptám se jak kdyby mu bylo 100...
"Jo..." odpovídá a cpe se sardinkama.
"No a co je s tím kousancem..." snažím se z něho vytáhnout odpověď "Prosím!!!!"
"To bude překvapení..." ale bohužel on nic neřekne.
"Ryuuzaki..."
"Jdu spát..." a to protože už dožral, ano doslova dožral konzervu se sardinkama.
"Hej!!!!" No tak to bude ještě veselé... Každopádně se obávám zítřka. Co se asi stane...

KONEC 1. ČÁSTI
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *DiDi* *DiDi* | Web | 4. dubna 2012 v 15:48 | Reagovat

Páni je fakt super, prosím nech je tu čo najskôr ďalší diel *psie očká*
PS: Neviem prečo ale trochu mi to pripomína Kaichou wa maid-sama xD

2 *DiDi* *DiDi* | Web | 4. dubna 2012 v 16:39 | Reagovat

A aby som nezabudla ten obrázok je fakt kawaii ^^

3 *DiDi* *DiDi* | Web | 7. dubna 2012 v 20:36 | Reagovat

Prosím,prosím kľudne si aj kľaknem (aj keď to neuvidíš xD ) pridaj ďalší diel ^^ Veľmi sa mi táto poviedka páči a nemôžem sa dočkať pokračovania !! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama