Kočka nebo víc? část 2. A proč zrovna já?!

8. dubna 2012 v 0:51 | Oshiharu-san |  Povídky
Dnes v 23:53 jsem si všimla komentáře od Didi ( Prosím,prosím kľudne si aj kľaknem (aj keď to neuvidíš xD ) pridaj ďalší diel ^^ Veľmi sa mi táto poviedka páči a nemôžem sa dočkať pokračovania !! :D ) a tak sem prostě nemohla nechat věci věcma... Rozhodla sem se že konečně spravímtuhle část povídky a zveřejním ji (hlavně pro Didi) Jsem fakt ráda že se ti líbí :) si možná jediná kdo ji čte a já sem ti za to vděčná :) Oshiharu-san


ČÁST 2. A PROČ ZROVNA JÁ?!

Mé jméno je Nakeshima Asami. Až do včerejšího večera sem žila sama. Teď se mnou sdílí můj malí byt dutohlavý kocour, kterého sem si dotáhla domů ještě před tím než se v toho dutohlava proměnil...

"Asami... Asami..." zaslechnu tichí hlas pronikat do mého spánku... Je to moc pěkný hlas... Příjemný... "Hej!! Vstávej ty blbe!" ukončil můj sen ten teď už né moc příjemný hlas.
"CO?! Proč mě budíš?!!" vyštěkla jsem na červenovlasého kočičího blbce břede mnou.
"Nemáš náhodou školu ty blbe?!" stará se... Až moc... Co mu je po tom??
"Neříkej mi blbe!!!" neuznávám že má pravdu když říká že mám školu...
"Hmm... Budu o tom přemýšlet..." řekne a zase se tak blbě usměje jak to umí jen on!
"Běž se radši zase přežrat Ryuuzaki!" řeknu znechuceně...
"Sardinky došli..." řekne v naprostém klidu s takovým tím přízvukem jako by chtěl říct naval další... samozdřejmě mě to naštve a tak po něm vyjedu.
"Tys je sežral??!!"
"Jo... No a??" dělá jako by o nic nešlo... Jenže teď už na něj kašlu!
"Tak ti bude muset stačit mlíko!!"
"HA! Však ty budeš mít důvod koupit nové..." rozesměje se, ale já už ho nevnímala. Sbalila sem si věci do školy... Hodila baťoh k botníku stím že se obuju.
"Jéje mám mobil na posteli..." vzpomenu si. "Podáš mi ho prosím??" zeptám se Ryuuzakiho...
"Nemáš nohy??" ozve se z kuchyně. Dvacetiletý a takhle lenivý. Idiot!! On to ví že je idiot ale já mu to stejně musím připomenout!
"Ryuuzaki ty idiote!" vykřiknu, a už peáším do pokoje. No můj pokoj je zajímavě vyřešený... Mám totiž poschoďovku pod kterou není druhá postel ale stůl a skříň. No takže sem musela vylést nahoru, kde sem ve stoje (přikrčená u stropu) doběhla ke svému mobilu.
"Áh... Tady je." chytnu mobil no a jelikož spěchám tak po posteli utíkám zpátky... Jenže se mi zamotala noha do deky a já přepadla a letěla dolů. "ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" zařvala sem ale najednou sem se otočila a doskočila nějak zajímavě do dřepu...
"CO... CO... COŽÉÉÉ????" udivila sem se. Spadla sem, ale nic mi není. Žádná zlomená ruka nebo noha, prostě sem spadla do dřepu na špičky. Ale to co mě tak šokovalo nebylo to že nemám žádné zranění ale...
"RYUUZAKIIIIII!!!!!!!!!!!!" vyděšeně a naštvaně dohromady sem zařvala.
"Co je??" doběhl ke mě.
"Co to má znamenat?! Proč mám uši a ocas?!" ano... to bylo to udivení číslo 1... Já mám uši a ocas...
"Ale... už?" pousmál se s klidem Ryuu...Jenže já v klidu nebyla.
"JAK UŽ?!"
Jenže pak řekl "Překvapení..." a mě došlo o co jde...
!To je ono?! Ale ale jak teď pujdu do školy ?! Takhle mě nikdo nemůže vidět!! začala sem stresovat...
"Klid...začal mě uklidňovat... Si člověk ne?? Tak prostě mysly na to aby zmizeli...radí mi a opírá se mi bradou o hlavu...
"Ale!"
"Dělej..."
"Tak... dobře..." pomyslela sem na to aby zmizely a... Ony prostě zmizely.
"Páni... Sou pryč..." pousmála sem se.
"No vidíš... Šikulka" řekl Ryuu a rozcuchal mi vlasy...
"A to se jako zase objeví??" ptám se nejistě.
"No... když už sem ti tenhle dar dal..." naznačuje tím že je to nadoživotí.
"Ale proč zrovna já?!" vyjedu po něm zase.
"Nó myslel sem že by to mohla být sranda."
"Sranda?!" nervi mi jen tekli.
"Jo a dívej... Skus myslet na to že si kočka..." snaží se mi ukázat další ´´úžasné věci ´´ které teď můžu provádět.
"Co? Ne!" nechci nic zkoušet.
" Tak ne no..." pousměje se a jde zpátky do kuchyně.
"Já... Já už musím do školy... Tak zatím... A nic tu neznič!"
"Hmm... JO A PŘINES SARDINKY...." zařve na mě z kuchyně.
"NE!!! UCPI SVŮJ KRK NĚČÍM JINÝM!!" řvu nazpět.
"JAK MYSLÍŠ!!!!" to byly poslední slova a už sem běžele po schodech dolů. Sakra... Co to mělo znamenat! No musím si s ním promluvit ale škola je přednější...Doběhla sem až ke vchodu a přes sklo sem vyděla dnešní skvělé počasí... Venku zase prší!!Já nemám deštník a nahoru už nestíhám! "No co..." pomyslím si a hrnu se ke dveřím. "Tak jdem."
Udělala jsem jen jeden krok když najednou mé tělo ztuhlo... Nemohla sem jít dál! A co je nejlepší?! Zase mi vylezly uši a ocas!!
"Eh?!" podivila sem se." Nemůžu tam jít!! Je tam voda! Nechci o vody?! Proč?! A navíc mi zase vylezly uši!! Co budu dělat?!!"stresovala sem. Když tu se za mnou ozval už známý a příjemný hlas.
"Deštík..."
Otočila sem se a byl tam Ryuu, přesně jak sem předpokládala. "Eh?! Á Ryuu... Lekla sem se tě... Co tu děláš?! Mazej zpátky do bytu! řvala sem potichu, protože kdyby ho někdo vyděl?! To by bylo...
"Zapoměla sis deštník... Bylo mi jasný že neujdeš ani krok..." usmál se mile a podal mi deštník.
"Ah... Díky..." Usmála sem se a hloupě se zeptala. "Ale proč nemůžu jít ven..."
"No to protože si teď kočka" řekl potichu a pohladil mě po hlavě.
"Ale proč zrovna já..." zeptala sem se hodně potichu.
"Protože potřubuju tvoji pomoc..." řekl ještě potišejic než já a mírně mě objal. "Vysvětlím ti to a příjdeš ze školy." Nevěděla sem co odpovědět a tak sem prostě mlčela... Úplně sem zapoměla na školu ale Ryuuzaki díkybohu ne.
"No tak už utíkej koťátko..." pustil mě a usmál se. Už sem měla hodně velké zpoždění, a tak sem nechala zmizet uši a ocas. rozevřela deštník a spěchala do školy... Cestou do školy sem přemýšlela jen o Ryuuzakim a o tom co se právě stalo... Když sem nebyla doma Ryuuzaki přeskákal z našeho okna přes pár ulic a tam se sešel s jeho maldší sestrou.
"Áh... Ryuuzaki... Konečně si tady..." Ozval se hlas za ním ..." Takže? Našel si tu osobu?"
"Hmm... Našel..." odpovídá a sedá si na okraj popelnice.
"A dal už si jí moc??" ptá se dál...
"Dal sem jí moc... Ale bude chvíli trvat než ji se vším seznámím..."
"Takže ta dívka už ví co ji čeká?? ...
"Zatím ne..."
"A je hezká??" zeptá se a trochu se zasměje.
" Na kráse snad nezáleží ne?? Hlavní je to aby nám pomohla..." Drží se Ryuu pevně tématu.
"Ale kdybi ses do ní zamiloval bylo by to těžší a ty to víš...
"Nemyslím se že bych se do toho idiota mohl zamilovat..." přemýšlí nahlas. "Ikdyž je pravda že Asami hezká je..."
"Asami... Pěkné jméno... Každopádně... Nauč ji všemu co by měla umět. Není zrovna moc času takže bych začala z výukou co nejdříve." dává příkazi...
"Jasně..." odpoví znuděně a odchází.
"A Ryuu..." dodá najednou...
"Hm?" zastaví se a otočí...
"Vrať se domů... apoň jednou..." podívá se s celkem smutným výrazem. Jenže Ryuu se asi nehodlá domů vrátit a tak prostě odchází... "Zatím Nami..."
Mezitím ve škole...
"Asami nehltej tak tu rybu! Si jak moje kočka..." vykřikne na mě má spolužačka Yuu...
"Eh??...spanikařím trochu "To... Já mám dneska jen hlad..." snažím se to zakecat...
"To mi došlo..." odpoví a zaculí se.
"Máte dneska něco v plánu?? Jdu na bazén nechcete jít se mnou?? zeptá se Miku a hodí psí oči.
"Jasný ráda půjdu..." ozve se Yuu.
"Tak já teda ta...ky?" zadrhnu se a vzpomenu si že voda není nic pro mě. A navíc doma je Ryuuzaki a chce se mnou mluvit.
"Tak co Asami?? Půjdeš??" ptá se nedočkavě Miku.
"N... Nemůžu promiťe holky... Něco už na dnešek mám..." odpovím trochu sklesle.
"Asami ty máš kluka??" vykřikne na mě Yuu a já vyprsknu vodu z úst.
"Cože?!! Ne!"
"Chováš se nějak divně..." dodá...
"Nechovám!" bráním se ale holky mi začnou říkat co všechno sem dnes provedla...
"Dneska si v tělocviku běžela ze všech nejrychejic..." řekne Yuu.
"Spala si ve fyzice u okna a když sem tě vzbudila třela sis oči rokama a nevěděla si o co běží..." dodala Miku.
"Sičela si na Mori!" ( nejhezčí. nejbohatší a nejnamyšlenější holka ze třídy co se do Asami naváží)
"Ateď tu hltáš rybu a nechceš s náma jít na plavák... Kdybych byla divná, myslela bych si že si kočka...." dokončí Miku a Yuu s ní souhlasí. "Asi tak..."
"Co to povídáte... Kočka?? Vy ste se pomátli... To je nemožné... " vysměju se jim do tváře a nakonec se všechny smíchem válíme po stole. Ve škole sem to nějak přežila ale bude to těžší... Po obědě sem popadla tažku a co nejrychleji šla domů... Ryuuzaki už na mě čeká...

KONEC 2. ČÁSTI

No Didi... Málem sem usla na klávesnici ale tys mi dodávala sílu... Teď když to tu máš, tak půjdu omdlít do postele...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *DiDi* *DiDi* | Web | 8. dubna 2012 v 15:45 | Reagovat

Ďakujem ! Nesklamala si ma ! :D Ale radšej k tomu dielu... Bolo to fakt super, hlavne to ako jej vyšli uši a chvost ! Som zvedavá čo bude jej úlohou ;D A Ryuu je fakt idiot XD

2 *DiDi* *DiDi* | Web | 25. dubna 2012 v 17:07 | Reagovat

Ahoj nechcem otravovať ale kedy napíšeš ďalší diel ? Som fakt zvedavá ako to bude pokračovať ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama